Milé kolegyně, milí kolegové,

vítáme Vás uvnitř DVD z dílny sekce vzdělávání Ústavu pro studium totalitních režimů. Jedná se o naše celkově sedmé, v rámci projektu Dějepis v 21. století o čtvrté vydané DVD. Rozhodli jsme se takříkajíc „nastavit si zrcadlo“ a obrátit se dovnitř našeho hlavního tématu – do školy. Kromě materiálů, které můžete použít ve výuce, tentokrát přinášíme i námět, který je určen přímo Vám pedagogům. Dá Vám možnost zamyslet se nad měnící se rolí učitele v české společnosti.
Školní prostředí je v naší společnosti univerzální instituce, vzbuzuje vzpomínky a emoce v každém z nás. Výuka odráží specifika doby, mění se, ale zároveň zůstává stejná, a proto otevřená srovnání. Náš hlavní zájem patří dějepisnému vyučování, které hraje důležitou roli při socializaci do národního kolektivu a při vytváření (nebo naopak přeměně) kolektivních mýtů. V jemných nuancích probírané látky – i v jejích revolučních změnách – můžeme postihnout politické a společenské zvraty. Role školy jako zásadní instituce státního a společenského vývoje je tématem předkládaného DVD, kde najdete náměty, které toto téma konkrétně rozvíjejí na široké škále abstrakce. Náplň disku sleduje dvě linie přemýšlení o škole.

Naším primárním objektem zkoumání jsou proměny výuky dějepisu nebo výchovy k občanství. Náměty Dva Janové v české historii, Bitva u Lipan a Příliš mnoho paměti můžeme použít při výuce konkrétní historické epochy (husitství, doba pobělohorská, formování novodobého českého národa nebo padesátá léta), ale materiály vždy přinášejí komplikovanější pohled – porovnávají několik interpretací daného historického fenoménu a posuny v těchto interpretacích zasazují do politického kontextu. Z lipanského bojiště se tak snadno přeneseme do období komunismu. Náměty tedy kromě historických reálií ukazují i způsoby, jakými je historie sociálně konstruovaná a jak je ideologicky i politicky využívaná. V tomto ohledu je důležitým tématem role minulosti a vzpomínání v konstruování národa nebo dalších kolektivit a to, jaký je vztah školy a státu.
Od doby Všeobecného školního řádu Marie Terezie je škola propojena se státem. Do této doby byly školy zřizovány městy nebo církví, ale od období osvícenství se stát snaží, aby se všem občanům dostalo stejného vzdělání, které v nich má budovat společnou identitu, loajalitu ke státu, občanství. Jak upozorňuje francouzský sociolog Pierre Bourdieu, jsme „myšleni státem“ – kategorie našeho života i obzor našeho přemýšlení jsou formovány kategoriemi státu, aniž si to uvědomujeme. Na této přirozenosti státních kategorií má škola hlavní podíl – ve vlastivědě, zeměpise, dějepise a přírodopise se učíme dějiny rozdělené na příběhy jednotlivých národů a státních útvarů, krajinu, faunu i flóru ohraničujeme stejně.
Českým specifikem je, že v dobách národního obrození se školství kontrole státu částečně vymklo a školní třídy se staly místem, kde se žákům vštěpovala idea českého národa (postavená například na znalostech jeho jedinečné historie). Námět Dvě zbraně máme... se věnuje limitům této představy a zkoumá, jakou roli hraje školství v české společnosti. Ve státech zasažených různými historickými turbulencemi mohou koexistovat různé interpretace minulosti – oficiální i neoficiální. Jejich konfliktům i soužití se věnuje námět Příliš mnoho paměti. I tato komplikovaná témata lze podle našeho názoru podat srozumitelně i zábavně.
Na druhé straně se na tomto DVD snažíme posilovat mezipředmětové vazby a nevěnujeme se jen proměnám výuky dějepisu. Škola je privilegovanou společenskou institucí. Jak si všiml rakouský pedagog Ivan Illich, ve škole se dětem předává kromě předepsaného obsahu osnov i takzvané skryté kurikulum. Děti se učí být součástí společnosti – poslouchat autority, vytvářet přátelství, procházejí základními sociálními situacemi, jako jsou zkoušky atp. Nejsme k tomuto fenoménu kritičtí jako Illich, ale využíváme jej. Škola se svými specifiky a rituály (zkoušení, třídní schůzky, třídnice, předměty) je dětem známá. Využití dobového materiálu jim ukazuje situace, ve kterých se orientují a rozumí jim, můžeme na nich snadněji ilustrovat specifika doby. Žena, která vzpomíná na období protektorátu prostřednictvím vyprávění o škole v námětu Je třeba hájit vyšší princip?, je žákům v mnoha ohledech blízká. Stejně tak se mohou vcítit do filmových žáků Obecné školy nebo měšťanky v Bechyni v námětu Škola jako instituce politiky paměti, který zkoumá, jak se měnily školní oslavy ve dvacátém století. Pomocí situací typických pro školu se tak otevírají témata jako loajalita nebo občanská statečnost.

Naše DVD zkoumá téma školy v celospolečenské šíři a ukazuje, že témata celospolečenská v ní jdou nalézt. V sedmi námětech ukazujeme školu jako klíčovou společenskou instituci, která má vychovávat moderní občany, ale také limity tohoto úkolu, jež se mohou nacházet v jiných institucích (rodina) nebo v osobě učitele.

Věříme, že předkládané materiály využijete ve své výuce a že díky své tematice poskytnou i možnost reflexe vlastní práce. Další materiály podobného charakteru najdete na našem webu www.dejepis21.cz a budeme vděčni za jakékoliv komentáře k naší práci na místním fóru.